U tradiční architektury se tato inspirace po stovky let projevuje zejména v podobě ornamentů a dalších zdobných prvků, zatímco u dnešní modernistické architektury může určovat i samotnou hmotnou podobu stavby. Najdeme tak budovy, jejichž tvary jsou inspirovány například mořskými vlnami, skalními formacemi a jinými prvky přírody kolem nás. Takový záměr, je-li dobře a profesionálně uchopen, vede většinou k výsledku, který když přímo neladí oku, alespoň neuráží estetické cítění. To proto, že jedním ze silných principů v přírodě je princip harmonie. Někteří architekti však, jak se zdá, hledají inspiraci čím dál častěji v jedné ze vzácných oblastí přírody, kde naopak harmonii nenajdeme – v oblasti vředů, nádorů a jiných neduhů.

Jak jinak si vysvětlit například podobu činžovního domu na ulici Křenové, nad jehož průčelím ve stylu eklektického historismu ční dvoupatrová modernistická nástavba stojící svou architekturou v naprosté opozici k původní stavbě. Symetrii původní fasády rozbíjí záměrně asymetricky umístěnými okny a balkony, o hladké omítce a lacině působících zábradlích v kontrastu ke štukové výzdobě původního průčelí a kvalitně provedeným historickým litinovým zábradlím ani nemluvě. Nepůsobí jako harmonický doplněk, nýbrž jako jakýsi parazit uchycený na tělo historického činžáku. A nejde bohužel o ojedinělý jev. Podobný výtvor najdeme hned nedaleko na ulici Vlhké, další “citlivá” nástavba pak “zdobí” jeden z činžovních domů na ulici Lidické, prakticky hned vedle nedávno zbořeného neorenesančního paláce spojeného s rodinou Tugendhatů.

Těmito nástavbami bohužel netrpí jen podoba jednotlivých budov, trpí jimi obraz celého města. Kvalitní historické budovy jsou devalvovány lacinou, po všech směrech bezcennou architekturou, a město celé dostává neuspořádaný vzhled “každý pes jiná ves”. Naše město, bývalé zemské hlavní město Moravy, se tak po estetické stránce posouvá z blízkosti Vídně spíše někam na Balkán. Je přitom smutnou skutečností, že jediná podobná nádorovitá nástavba či přístavba dokáže nenávratně rozbít harmonický obraz celé ulice. Navíc nejde jen o podobné architektonicky kvalitní, avšak stále ještě hojné činžovní domy z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Stejným způsobem jsou znehodnocovány také jedinečné funkcionalistické vily a rodinné domy od světoznámých architektů.

Tento stav má dvě hlavní příčiny – zaprvé naprosto tristní úroveň ochrany nemovitých památek v Brně a zadruhé absenci územního plánu a s ním spojených pravidel určujících podobu města a jeho zástavby. První příčina snad brzy zmizí, neboť Ministerstvo kultury konečně začalo projednávat návrh na zřízení památkových zón v Brně. Výzvou zůstává druhá příčina. Bez nového územního plánu se město nemůže efektivně rozvíjet ani pracovat na svém celkovém obrazu. Jeho koncepce je však zcela pochopitelně ohniskem sváru mnoha různých zájmových skupin, a to jak z důvodů ryze ekonomických, tak i z důvodů ideologických. Pokud však chceme, aby se naše město mohlo kvalitně rozvíjet, pak nesmíme dovolit, aby byl nový územní plán psán rukou modernistických architektů, maskujících vlastní bezcennost sáhodlouhými texty o výjimečnosti jejich děl.